Pohybová aktivita

Pohybová aktivita patří k velmi účinnému nefarmakologickému opatření, které dokáže snížit riziko opakování či zabránit vzniku infarktu myokardu.  Od fyzické aktivity myokardu také očekáváme  zlepšeníkvality života, snížení rizika vzniku některých nádorových onemocnění a správná fyzická aktivita také umožní lepší kontrolu hypertenze, dyslipidémie či metabolického syndromu.  Už dávno jsou pryč doby, kdy lékaři doporučovali po infarktu myokardu nebo u pacientů se srdečním selháváním jen klidový režim a fyzická aktivita, nebo dokonce sport bylpovažován za rizikové chování.

Dnes naopak pacienty po infarktu myokardu nebo s chronickým, ale stabilizovaným srdečním selháváním k pohybové aktivitě přímo vybízíme. Prakticky pro každého pacienta se srdečním onemocněním dokážeme najít vhodnou aktivitu. Podmínkou však je respektování některých pravidel. První podmínkou je stabilizovaný stav ve smyslu vyřešení nedokrvení srdečního svalu, stabilizace eventuálního srdečního selhávání a vyloučení závažné rytmové poruchy. K tomu slouží některé zákroky, jako například revaskularizace myokardu, ale také správná farmakoterapie. Druhou podmínkou zahájení pohybové aktivity po infarktu myokardu je postupné zvyšování zátěže, která musí být bezpečná. Za nepostradatelné proto považujeme provedení zátěžového testu před zamýšlenou pohybovou aktivitou po infarktu.

Nejjednodušší je provedení bicyklové ergometries registrací 12 svodového EKG. Při tomto testu posoudíme přítomnost zbytkové ischémie myokardu, přítomnost eventuálních arytmií při zátěži a posoudíme reakci krevního tlaku na zátěž.  Zátěžové vyšetření není třeba provádět jen na bicyklovém ergometru, nabízíme i rumpál pro zátěž horních končetin či běhací koberec.  Vzhledem k nejkvalitnějšímu záznamu EKG při bicyklové ergometrii a vzhledem k nejlepší bezpečnosti  dáváme však vyšetření na bicyklovém ergometru přednost. Už toto jednoduché vyšetření nám pomůže ve stanovení optimální intenzity tréninkové zátěže, která bude pro pacienta po infarktu myokardu nebo pro pacienta se stabilizovaným srdečním selháváním bezpečná. Intenzitu zátěže lze stanovit ve formě bezpečného výkonu ve wattech, nebo častěji stanovením optimální tepové frekvence, při které pak pacient cvičí. Neméně důležité je také, že si pacient pocitově vyzkouší, jaká zátěž je bezpečná a optimální.